TRIK POUŤOVÝ
Boh. Ondráček
Zd. Borovec
Přišla chvíle mága,
ztiš se, polkni, stůj,
byla by vážně trága
zmeškat výstup můj.
Všechny čáry máry
kouzelníků znám,
to jsou jen láry fáry,
/: trik pouťový.
I laik to ví. :/
Jenže já jsem tu mág a hypnotizér,
ten, kdo nervy nemá, ať jde ven,
uspím támhletu dámu taktně a fér
a to silou vlastní vůle jen.
/: trik pouťový.
I laik to ví. :/
Jen se soustředit, dámo, mrknu okem
a v tu chvíli už jste mediem,
tíže zbavena v spánku přehlubokém
račte vznášet se nad podiem.
Co je to, dámo?
Vy jste vzhůru, ňák to nejde!
Kde to vázne? Ztrácím vůli!
Cítím fluidum …. Já chci spát!
Že jsem mág, je známo,
a teď krásně spím,
to od vás byl, dámo,
/: trik pouťový.
I laik to ví. :/
Někdo neřekne v spánku ani hoří,
někdo breptal by i v záhrobí,
někdo z magie zkrátka nezmagoří,
na mě čáry trochu působí.
Říše snů, ouvej ách,
primář Blažej, doktor Cvach,
Arabela, Rumburak,
to je krása, já jsem má_k!