Člověk si nesmí sednout
Člověk si nesmí sednout...
...i když je unavený. Nebo právě když je unavený. Protože tělo prostě pohyb potřebuje. Říká si o něj a vy byste mu ho měli dát. Aby se nezačalo bouřit. Říká člověk, kterému se to docela dobře věří. Osobnost, kterou většina z nás s pohybem automaticky spojuje. Zpěvák Jiří Korn.
Z čeho máte v životě největší radost?
Z různých věcí. I z maličkostí. V současné době mi dělají největší radost děti a klidná konverzace s mojí bývalou ženou. Jinak si myslím, že je důležité umět se radovat především z maličkostí. I to, že svítí sluníčko, je úžasná věc. A je dobře, že někdy i prší.
Co vás dokáže naštvat?
Neurvalé chování. A potom také nepořádek. A nemyslím tím jenom, že je neuklizeno (I když si ze mě přátelé dělají legraci, že moje garáž je lépe uklizená než jejich kuchyň).
Jaký jste?
Nevím.
Co pro vás znamená pohyb?
Všechno. Pohyb tělo potřebuje. Samozřejmě nás většinou zmáhá lenost, ale já mám rád, když dám tělu zabrat. Miluji ten pocit dokonalého vyčerpání. Naložím si zátěž, abych potom mohl stát krásně unavený pod sprchou.
Miloval jste pohyb už jako dítě?
Určitě, byl jsem jako malý hodně aktivní. Hrál jsem fotbal, učil se bruslit a lyžovat. Zkoušel jsem ledacos. Až mě dostal tenis. Ten mě bavil hodně. Veškerý čas jsem trávil na kurtech. Představoval jsem si, že budu tenisový šampion. A potom přišla muzika a sportování šlo stranou.
Měl jste v životě období, kdy jste nedělal žádný sport?
Ne.
Jaký význam má pro vás jídlo?
Asi jako pro každého. Mám rád dobré jídlo. I když už jsem dospěl k závěru, jak moudré je staré české přísloví, které říká: Jez do polosyta, pij do polopita. No, vždyť ho znáte.
Dáváte přednost kolektivním sportům, nebo se raději vybíjíte sám?
Kolektivní sporty jsou mnohem zábavnější. Vybíjet se sám můžu i nesportovně. I když. Já se radši dobíjím.
Jak jsou na tom se sportem Filip a Kristýnka?
Hrají rádi bowling. Nemyslím, že by se o sport nějak výjimečně zajímali, i když Kristýna už docela dobře bruslí a Filip má za sebou nějaký ten karambol na kole.
Kolik času jim věnujete?
Asi míň než moje paní, protože žijí s ní. Ale snažíme se to korigovat a myslím si, že nám to docela jde.
Čím se vám podobají?
Já nevím, jestli se mi podobají. Jsou sví a budou si hledat svou cestu. A já doufám, že se jim to podaří.
A čím byste chtěl, aby se vám podobali?
Chtěl bych, aby byli sami sebou a dělali věci, které je baví.
Co považujete za svou největší chybu?
Chyb jsem udělal spoustu. A největší? Nevím. Každá chyba je k něčemu dobrá. I když, říká se, že se z nich člověk může poučit, ale on je člověk stejně nepoučitelný. Dělá chyby stále, opakuje je dokola. To patří k životu. Ale člověk by se měl umět se svými chybami vyrovnat, přiznat je a omluvit se za ně. A každopádně se jimi víc nezabývat, nelitovat svých činů.
Jak vypadá váš ideální den?
Ideální je, když mám volno. Miluji sport, takže se většinou věnuji nějaké sportovní aktivitě. Je příjemné nic nemuset, na nic nemyslet a provádět, co člověk chce. V létě jsem si krásně užil dovolenou s dětmi. Skákali jsme do bazénu, nic moc nedělali a děsně nás to bavilo. Ale určitě i proto, že jsem věděl, že někde čeká dobrá práce, že přijde den, kdy bude velký frmol.
Co konáte v životě s největším sebezapřením?
Jsou činnosti, které mě zrovna moc neodvazujou. Třeba nákupy potravin.
Na který den nikdy v životě nezapomenete?
Doufám, že nikdy nezapomenu na začátek roku 2000. Je to přelom století a bude, myslím, velmi zajímavý.
Kdo vás nejvíce ovlivňuje?
Lidi, o kterých vím, že umějí svoji profesi.
Kdo patří mezi vaše nejbližší?
Samozřejmě děti, manželka, můj manažer a společníci v agentuře Krach.
Kolik času s nimi trávíte?
Snažím se co nejvíc.
Je vám vlastní zdravý životní styl?
Je mi vlastní. Až na to, že jako správný slaboch ho občas poruším.
Co právě teť chystáte?
Chystá se premiéra Draculy v Prešově. Samozřejmě pokračuje i úspěšný Mrazík. Těším se, jaký ohlas bude mít Princezna Zmrzlina a co řeknou mí příznivci na velké vzpomínkové turné Beatles. A kromě toho mě samozřejmě čeká spousta další práce.
A co vaše "nová" skupina?
Myslíte Rebels? Zkoušíme a připravujeme se na živý koncert. Je to úžasný pocit po dlouhé době hrát zase na nástroj a moci si zesílit zvuk tak, jak člověk chce.
Děláte toho spoustu. Necítíte se někdy unavený?
Samozřejmě, že cítím. Ale ona únava většinou přejde. Jenom si člověk nesmí sednout.
Ivo Nováková, Foto: Robert Vano